Pokud jste se s tímto zajímavým slovem dosud nesetkali, vězte, že se za ním neskrývá nic zase tak tajemného. Jedná se o pomazánku. Jenže i tak prostá věc jako je pomazánka dokáže být pěkně tajemná, ba co více, kontroverzní.

O mnoha pomazánkách se nedá říci, že by byly kontroverzní. O Marmite to ale lze trvdit zcela bez problémů. Jedná se totiž o výrobek britské kuchyně, která již sama o sobě je problematická.

Další zvláštností je, že Marmite je vyráběn jako vedlejší produkt při vaření piva a Brity nemůžeme rozhodně podezřívat z pivního gourmetství. Gurmánství již pravděpodobně ano. A protože vyrábí pivo ve velkých množstvích vyplácí se jim asi také produkovat tento Marmite.

Když zvolíme správné „oslovení“ této pochutiny – tedy: „ten marmite“, mělo by to už něco vypovídat o tom, jak vypadá a chutná. Jedná se tedy o pomazánku vyráběnou z kvasnicového extraktu, je lepkavá, tmavě hnědá a má velmi výraznou chuť. Samo za sebe hovoří, že i Britové si ji mažou na chléb jen v tenkých vrstvách.

Takto vypadá sklenice s slanou pikantní náplní Marmite

Co je naopak na této pomazánce pozitivní je, že je zdrojem bohatým na vitamíny, zejména ze skupiny B, Riboflavin (tzv. rybí olej), železo atd. I to bylo důvodem proč byla pomazánka distribuována mezi německé vojáky držené v britském zajetí.

Že se i o tak vážném a kontroverzním tématu, jako je slaná pomazánka bohatá na vitamíny, dá zamyslet vtipně dokládá článek Miluj nebo nenáviď (Marmite) z jisté knihy fejetonů o Británii.